Evropský soud pro lidská práva dnes v rozsudku Kyrian proti České republice shledal, že české soudy neporušily právo biologického otce, když neupravily styk se synem, a to ani v nepřímé formě prostřednictvím poskytování informací o dítěti ze strany matrikových rodičů.
Případ vychází ze sporu o styk stěžovatele se synem, který se narodil z mimomanželského vztahu s matkou dítěte, která byla tehdy vdaná. Z důvodu zákonné domněnky se právním otcem stal její manžel. Stěžovatel měl nejprve styk soudně upravený. Jak se rodinná situace vyvíjela, soudy postupně vyzkoušely různé nástroje – pravidelný neasistovaný styk, asistovaný styk, období bez kontaktu za účelem stabilizace psychického stavu dítěte, opakované výzvy stěžovateli i právním rodičům ke spolupráci s odborníky a vyřešení jejich vzájemného vztahu. V roce 2020 rozhodly, že styk nebude dále upraven, protože konflikt mezi právními rodiči a stěžovatelem se vyhrotil natolik, že zatěžoval dítě a vedl k jeho negativnímu postoji vůči stěžovateli. V roce 2022 soudy zamítly další návrh stěžovatele na upravení styku i o poskytování informací o vývoji dítěte. Odkázaly přitom na § 927 občanského zákoníku, podle něhož lze tato práva přiznat osobám blízkým dítěti jen tehdy, je-li to v jeho zájmu.
Část stížnosti, která se týkala neupravení styku stěžovatele se synem, Soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou. České soudy totiž při rozhodování zohlednily nejlepší zájem dítěte, k neupravení styku přistoupily až poté, co jiné možnosti selhaly, a po důkladném posouzení věci v kontradiktorním řízení. Vnitrostátní soudy se snažily podpořit rozvoj pouta mezi stěžovatelem a dítětem, ale vzhledem k okolnostem – zejména negativnímu postoji dítěte a vyhroceným vztahům mezi dospělými – bylo rozhodnutí o neupravení styku podle Soudu přiměřené a dostatečně odůvodněné.
Ve vztahu k právu na informace o dítěti Soud připustil, že přístup k těmto informacím může být pro biologického rodiče zásadní, zejména pokud není nositelem rodičovské odpovědnosti. Zdůraznil, že toto právo lze přiznat i nezávisle na úpravě styku, což česká právní úprava umožňuje. Při posuzování takového návrhu musí nicméně vnitrostátní soudy zohlednit konkrétní okolnosti případu a zvážit, zda by poskytnutí informací bylo v nejlepším zájmu dítěte. V projednávané věci byly právo na informace a právo na styk podle ESLP úzce propojeny, a soudy proto mohly oprávněně vycházet ze stejných skutkových okolností. ESLP konstatoval, že soudy důsledně zohlednily psychický stav dítěte a jeho citové zázemí u právních rodičů, a že rozhodnutí byla v souladu s nejlepším zájmem dítěte. K porušení práva stěžovatele proto nedošlo.
Rozsudek ESLP v originálním anglickém znění lze najít na stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR. Anotace a překlad rozsudku budou rovněž k dispozici v české databázi judikatury Evropského soudu pro lidská práva.
Kancelář vládního zmocněnce
6. listopadu 2025
